Jednou se sešli tři známí. Jeden byl katolický kněz, druhý ateista a třetí židovský rabín. Jejich diskuse se brzy stočila k tématu, kdy začíná život. „Již při početí,“ tvrdil kněz. „Kdepak,“ oponoval ateista. „Život začíná až v okamžiku narození.“ Rabín na to pronesl. „Přátelé, mýlíte se. Život začíná, když chcípne pes a děti odejdou z domu.“
Náš přítel rabín zřejmě právě překonal krizi středního věku.
Psychologové popisují krizi středního věku jako období emocionálního zmatku ve věku mezi čtyřiceti a šedesáti lety, pro které je typická velmi silná touha po změně. Možná se vám vybaví populární obrázek čtyřicátníka, který si najednou koupí červeného sporťáka a uteče s mladou opálenou blondýnou.
Kdo krizi středního věku nepřekoná, zpravidla se snaží ten začátek života trošku uspíšit. Není divu. Stres v práci a doma nic, co by vás uklidnilo. Člověk si připadá trošku jako živý mrtvý. Cítíte se unavení a máte pocit, že už vás nikdy nic nebude těšit. Život se skládá z pracovních povinností, manželských povinností a povinností vůči dětem a stárnoucím rodičům. Nedává to smysl.
Cítíte se chyceni do pasti, ze které není úniku, leda že… opustíte všechen stres a stereotyp a rozhodnete se střední věk prožít, nikoli přežít. To ovšem může znamenat spoustu věcí. Ne každý uteče s mladou milenkou (nebo s milencem – krize středního věku se totiž zdaleka netýká pouze mužů), někomu může stačit láhev alkoholu. Existují ovšem mnohem lepší řešení.
Prožít každý okamžik života
I když je to někdy těžké, vždycky stojí za to vnímat život jako dar. Ať už věříme v nějakou vyšší moc, nebo ne, život nám byl darován – pokud ne onou vyšší mocí, rozhodně našimi rodiči. Berme život jako příležitost, i když okolnosti nejsou vždy nejpříznivější. Vždycky stojí za to aktivně vyhledávat možnosti, jak si okamžiky každodenního života užívat.
Koníčky a záliby
Někteří lidé nemají žádné koníčky, žádné zájmy. Jejich pozornost se dělí jen mezi práci a rodinu, případně ještě pár přátel. Je ovšem nepřeberná spousta možností, čemu se věnovat. Každý si může najít zálibu či více zálib podle svého gusta. Někdo sportuje, jiný se může věnovat třeba umění, čtení knih, sledování filmů a dalším a dalším činnostem, které ho můžou naplňovat.
Stres ze zaměstnání a rodiny potřebuje protipól. Ženy často dělají chybu, když svým mužům vyčítají záliby a dávají ultimata: „Buď fotbal, nebo já.“ Muži zase často nedokážou pochopit, že se jejich žena potřebuje scházet s kamarádkami, zajít občas do kina nebo na masáž.
Okamžité vybočení ze stereotypu
Máte pocit, že začínáte zabředávat do stereotypu? Zkuste podlehnout náhlé inspiraci a udělat něco nečekaného. Vezměte rodinu nebo přátele na neplánovaný výlet neznámo kam. Zaujalo vás něco ráno v časopise nebo na internetu? Prostě jděte a udělejte to. Neříkejte si, že možná někdy. Pak to totiž neuděláte nikdy. Je to šílenost? Možná ano, ale vadí to?
Čím častěji si podobný „úlet“ dopřejete, tím méně stresu a stereotypu budete v životě mít. Samozřejmě je třeba nezanedbávat důležité povinnosti. Díky těmto vybočením si však také postupně uvědomíte, kolik z oněch povinností je opravdu důležitých.
Nebýt na to sami
Partner je tu proto, abychom se krizí mohli prokousat spolu. I když období krize může znamenat spoustu nedorozumění, hádek a neochoty druhému naslouchat, pořád stojí za to pokusit se to změnit. Povídat si o všem. O svých cílech, nadějích a snech. Klást tomu druhému otázky, které mu pomůžou si ty cíle ujasnit.
Každopádně nemá smysl čekat, až chcípne pes a děti odejdou z domu. Život může začít právě teď.