Paní Maruška zažila velmi těžké životní zkoušky, které jí sebraly mnoho sil. V terapii jsme pracovaly na hojení. Asi po půl roce spolupráce přišel čas a počasí, abychom se společně vypravily do stáje. Uvádím, jak si paní Maruška zapsala odpoledne s Dafné:
“Pravidelně docházím na psychoterapeutické sezení k Mgr. Jitce Herzánové. Po mých počátečních pochybách, zda takové sezení a povídání mi může pomoci jsem poznala, že může – a to opravdu hodně😃. Na začátku našeho setkání mě paní Herzánová seznámila s průběhem léčby, jejichž součástí bude ve správný čas zařazení psychoterapii pomocí koní.
Ten čas nastal. Jela jsem na předem domluvené místo do Starého Brázdimu za paní Herzánovou a její kobylkou. Paní Herzánová mě mile přivítala (hodila do klidu) a pomalu mě začala provázet po areálu statku až jsme došly do venkovního výběhu koní. V ohradách tam stálo pět hřebců. Už jen pohled na ta velká krásná zvířata ve mě navodil příjemnou vnitřní pohodu.
„Tak a tady dostanete první úkol. Pozorně si prohlídněte každého koně a pokuste se o každém říci jeho příběh” řekla paní Herzánová. První kůň byl velký svalnatý hřebec, který k nám přicházel pomalým klidným krokem až k ohradníku, kde jsme stály. V hlavě se mě honily myšlenky, že mě vůbec nic nenapadá, co bych řekla. Tak jsme tam stáli proti sobě já a ten hřebec. Jak na něj koukám začínám pomalu nahlas popisovat jak na mě působí. To je pan Klidný, nebojí se, je zkušený a dobře zná lidi. Přecházíme k dalším ohradám a já povzbuzena “rozhovorem” s panem Klidným popisuji postupně další koně. Setkávám se s panem Opatrným, panem Podřízeným, který se vyhýbá panu Divokému až skončíme u pana Smutného. Tam jsem dostala další úkol – vybrat si koně ke kterému bych měla největší důvěru. Vybírám pana Klidného. „Gratuluji, řekla paní Herzánová. Vybrala jste šampiona v parkurovém jezdectví jehož majitelkou je trenérka stájí “. Hurá zvládla jsem to.
Nechávám na sebe působit atmosféru koňského prostředí a poskakuji za paní Herzánovou, která mě vede k dalším ohradám, kde jsou ve výběhu klisny. Tady už se seznamuji s kobylkou psychoterapeutkou slečnou Dafné❤. Pozdravím jí, dávám jí koňský bonbónek a navzájem se pozorujeme. „Nechám vás tady o samotě a vy řekněte pěkně nahlas Dafné vše co vás trápí “. Oznámila paní Herzánová a odešla do pozadí, kde mohla sledovat reakci Dafné na moje upřímné i neupřímné vyznání. Tichým hlasem jsem jí začala povídat o mých problémech a přání. Dafné pozorně poslouchala, pokyvovala hlavou a občas se její nozdry dotkly mých rukou. Stála jsem tam, z očí mi tekly slzy. Úplně jsem přestala vnímat okolí. Tělem mě probíhaly vlny příjemného tepla a pocitu úlevy. „Líbila jste se jí a vše co jste řekla vám věřila” řekla paní Herzánová poté co se k nám vrátila. Hurá zvládla jsem to.
Paní Herzánová připnula Dafné vodítko a vyšly jsme z ohrad ke stájím, kde má Dafné svůj box. Tam jsem dostala další pokyny. Vstoupit k Dafné do boxu, zavřít za sebou dveře boxu a dotýkat se rukama po celém jejím těle. Dalším krokem bylo vyhřebelcovat Dafné. To už jsem zvládala bez váhání. Rukama jsem se přisávala k Dafné a čerpala její sálající teplo. A znovu nabývala pocitu rovnováhy a klidu. Do hřebelcování jsem se zakousla až mě stékal pot po čele. Po celou dobu Dafné spokojeně požírala seno, které měla již připravené v boxu a ani jednou ve mě nevzbudila pocit strachu nebo ohrožení. Hurá zvládla jsem to.
Po malé přestávce na odpočinek v přejemném chládku zamezí stájí jsme se vrátily k boxu Dafné. Paní Herzánová nasadila kobylce ohlávku s vodítkem a předvedla jak správně držet vodítko a vést koně. Do pravé ruky mě dala vodítko s Dafné do levé bič. Kobylku jsem celkem úspěšně vyvedla ze stájí až za statek, kde po louce vedla cesta do polí. Tam jsem dostala poslední pokyn od paní Herzánové. Vy jste šéf, vy udáváte tempo chůze a vy nedovolíte Dafné nic jiného než se klidně nechat vést. Nedovolte jí zastavovat a pást se. Hlavou mě proběhla myšlenka, pohoda, Dafné je přeci takový hodný kůň. Pak to přišlo, Dafné sklonila hlavu a zakousla se do šťavnaté trávy. Jemně jsem škubla ohlávkou a mírným hlasem jsem ji málem poprosila, aby to nedělala. Dafné mě pomalu a jistě přestávala brát vážně. Čím více jsem se snažila tím více si dělala co chce. Zastavila jsem se, Dafne se začala spokojeně pást. Udýchaná, zpocená a unavená jsem si uvědomila že jsem ve stresu. „Dafné vás nemá za šéfa” ohodnotila můj výkon paní Herzánová. „Dívejte se dopředu a ne na koně, vnímejte okolí, hluboce dýchejte a klidně udržujte své tempo“. Tak jo, s pohledem do krajiny a s hlubokým nádechem jsem pomalu vyšla vpřed. Dafné mě následovala .Při prvním pokusu o kousnutí do trávy jsem se na ní ani nepodívala a pokračovala v tempu naší chůze. Pevně jsem držela ohlávku a bič položila pod její krk. Nekousla si. Najednou bylo vše jiné. Jakoby se rozsvítilo, stála jsem nohama pevně na zemi a jasně vnímala přítomnost. Uvolněnou rukou jsem jemně přidržovala vodítko, poslouchala pravidelný dusot kopyt Dafné a bylo mě krásně……
Z odpoledne byl najednou podvečer. Dafné odpočívala venku ve výběhu a já se loučila s paní Jitkou Hrzánovou.
Děkuji.
Paní Herzánové děkuji za krásně strávené odpoledne, ve kterém jsem mohla pocítit tolik silných prožitků. Vím, že po celou dobu mě cíleně vedla a pracovala na mé terapii. Pracovala tak dobře, že jsem jí vnímala jako kamarádku, se kterou jsme jen tak vyšly na výlet.
Dafné děkuji za všechno léčivé teplo, které mi dala. Děkuji, za nastavené zrcadlo, ze kterého mám spoustu myšlenek, které si musím srovnat hlavě a probrat na příštím sezení s paní Herzánovou.”